Archives Prosinec 2016

Mnohobarevná chobotnice


Chobotnice se pohybují plaváním, ale i lezením.  Dokáže velice snadno a rychle změnit barvu i strukturu své kůže během okamžiku. Chobotnice jsou také známé tím, že dokáží vypouštět inkoust a tím zmate svého nepřítele.

Dokonce se dokáže podle svého pozadí zbarvit do vzoru šachovnice, nebo puntíků. Navíc dokáže napodobit i různá zvířata, jako například hada, platýse, a další, třeba i nebezpečné živočichy. Tyto mimikry chobotnice používá, aby mohla oblast přeplavat v bezpečí.

Nejznámější hlavonožec

Chobotnice patří mezi hlavonožce. Mezi chapadly má chobotnice tvrdý zobák.  Nemají však žádnou pevnou kostru a jejich tělo je velice rosolovité. Z toho důvodu jsou schopné se protáhnout velice malým otvorem, mnohonásobně menším, než je tělo chobotnice. To jí umožňuje unikat úzkými štěrbinami v útesech, když ji pronásledují murény nebo jiné dravé ryby. Chobotnice jsou také známé tím, že jsou vysoce inteligentní.

Jedovatý tvor

Chobotnice se vždy pohybuje pomocí svých osmi chapadel. Chobotnice jsou také jedovaté, ale mimo jeden druh nejsou pro člověka smrtelné. Jejich zobák, který je velice podobný tvaru zobáku papouška, je jediná část těla, kterou má chobotnice pevnou. Chobotnice se nedožívají dlouhého života. Některé se sice mohou za vhodných životních podmínek dožívat až pěti let, ale samice chobotnice umírají krátce po vylíhnutí nakladených vajec. Zapomínají jíst v období, kdy se starají o svá nevylíhnutá vajíčka.
Chobotnice mají tři srdce.

Zajímavostí je, že chobotnice má tři srdce. Dvě srdce pohánějí krev přes každé ze dvou lupenů na těle chobotnice, kdežto teprve až třetí srdce krev do celého těla chobotnice. Přestože je někteří lidé chovají jako domácí zvíře, jejich chov je velice náročný pro jejich vysokou inteligenci. Chobotnice v domácím chovu často uniká i z údajně bezpečných akvárií a nádob. 

Krokodýl jako predátor


Společně s ptáky se krokodýli řadí do jediné žijící skupiny ze skupiny archosauria, Do této skupiny patřili i dinosauři. Proto se jedná o nejbližší žijící příbuzné ptáků, se kterými společně tvoří klad Archosauři.
Největším druh krokodýla je krokodýl mořský. Jedinec, který dosáhl největší velikosti, měřil úctyhodných šest a půl metru délky. O něco menší je druh krokodýla africký krokodýl nilský. Nejmenší z druhu krokodýlů je potom krokodýl čelnatý.
 

Tělo krokodýla

Krokodýli jsou velicí a robustní plazi s dlouhým silným ocasem a mohutnou, ale částečně také dutou lebkou.  Tělo má krokodýl pokryto rohovitými štíty a šupinami, pod kterými leží kostěné desky. Kůži má krokodýl velice tvrdou, pevnou a zrohovatělou, jeho štíty mu na povrchu vytvářejí jakýsi pancíř. Nejvíce rohovitých štítů má krokodýl na zádech a na krku.

Krokodýli jsou velice dobrými plavci. Při plavání si napomáhají silným, ze stran zploštělým ocasem. Nohy pak má krokodýl při plavání přitisknuté k tělu. Nejvíce rozvinutých svalů má tento mohutný plaz v oblasti krku a na nohách. Končetiny jsou však dosti krátké. Na nohou má potom krokodýl pět prstů. Jejich čelist je velmi široká, stejně jako čelist aligátorů a kajmanů. Stisk čelistí je neuvěřitelně silný.

 Mají největší stisk čelistí ze všech žijících živočichů. Kupodivu svaly, díky kterým krokodýl otevírá čelisti jsou velmi slabé a zabránit otevření čelistí dokáže pouhou rukou i člověk.  Krokodýlí zuby se jim v průběhu života až padesátkrát nahrazují.

Krokodýl na souši

Na souši bývá krokodýl poměrně pomalý. Pod vodou potom vydrží krokodýl na jedno nadechnutí až patnáct minut.  Potrava krokodýlů se skládá z různých savců, ptáků, ryb, ale také se živí jinými plazi, které loví, anebo požírá jejich mršiny, které najde. Krokodýli polykají kořist vcelku, a pokud je potrava příliš veliká, trhají si od ní kusy masa pohybem hlavy ze strany na stranu.

Druhy jedů v živočišné říši


Toxiny je skupina jedů produkovaných nějakou biologickou funkcí v přírodě. Jsou to toxiny, které hmyz, nebo hadi vstřikují žihadlem, jedovými zuby a podobně do živého organismu jiného tvora. Druhou skupinu tvoří ostatní jedy. Bývají to ostatní látky, které se do těla živočicha dostávají přes kůži, nebo sliznici.

Z jedovatých živočichů jsou například odranec pravý, mnoho druhů štírů a žabek. Tyto žabky z čeledi kuněk, které žijí v Jižní Americe, mají tak prudký jed, že jej některé domorodé kmeny používají k lovu tím, že si do jedu žabky máčí hroty šípů.

Jak živočišné jedy dělíme

Jedy jsou děleny na skupiny podle svých účinků:
·         ovlivňují nervový systém a způsobují ochrnutí
·         postihují oběhový systém a srdce
·         postihují ledviny
·         poškozují vlastnosti krve
·         způsobují vážné poškození kůže

Jedovaté látky samotné se potom rozdělují na jedy:
·         mitotické jedy– jsou to jedy, které ovlivňují dělení buněk
·         krevní jedy- jsou to jedy, které mají vliv na krev
·         nervové jedy- jsou to jedy, které ovlivňují nervovou soustavu a její impulsy

Nervové jedy působí v těle rozličnými způsoby. Například
Zastavují činnost svalové hmoty a tím se otrávený živočich dusí, neboť mu nepracují dýchací svaly.

 Ovlivňují činnost srdečního svalu, jež vede k zástavě srdce.
 Jedy, které  působí na krev, způsobují nadměrnou srážlivost krve, nebo naopak zabraňují srážlivosti krve

Mezi jedovaté živočichy se například řadí:

Jedovatí hadi
Vstřikují jed do těla svými prodlouženými zuby.  Mezi nejznámější hady počítáme
·         Zmiji obecnou
·         Taipana
·         Kobru indickou
·         Mambu černou
·         Bojgu hnědou
·         Mořské hady

Jedovatí ještěři
Na člověka nezaútočí, nejsou-li vyprovokováni. Nejznámější jedovatí ještěři jsou:
·         Varan komodský
·         Korovec jedovatý
·         Korovec mexický

Jedovatí pavouci
Vstřikují jed do oběti svými kusadly. Počítá se mezi ně:
·         Zápřednice jedovatá
·         Vodouch stříbřitý
·         Sklípkan Atrax robustus
·         Tarantule černá vdova

Mezi jedovaté živočichy počítáme také: vosy, štíry, jedovaté ryby, jedovaté medúzy nebo některé mořské ježky.

Návod krok po kroku, jak se zbavit lenosti a únavy


Mezi lidmi se rozšířil velmi nepříjemný nešvar jménem únava nebo lenost. Lidé na ni nadávají a vymlouvají se na ni. Většinu z nich ovšem nenapadne, že si za ni mohou sami. Většina z nás není unavená, spíš se nám zkrátka nechce. Jak tedy s únavou zatočit?

Krok 1

Nejdříve je potřeba si udělat pořádek ve své hlavě. Zkuste si nalajnovat režim a vytvořit si svoje vlastní pravidla. Ze začátku by jich nemělo být moc. Stačí si určit jedno nebo dvě a další postupně přidávat. Jakmile si základní strukturu našeho denního řádu v hlavě srovnáme, můžeme přejít do praxe.
V nabídce je pár činností, které můžete v denním programu změnit:
·         Jít spát včas, abyste měli aspoň sedm hodin spánku.
·         Mít aktivní pohyb alespoň dvakrát týdně více než hodinu.
·         Jíst dostatečně vyváženou a hlavně pravidelnou stravu.
·         Mít volnočasové aktivity, kde si odpočinete od každodenních starostí.
·         Dostatečně chodit na vzduch a do přírody.
·         Pít bylinné a kvalitní zelené čaje.
 


Krok 2

Když už máte zvolená první pravidla, která budete dodržovat, aplikujte je do praxe. Stanovte si dobu, například čtrnáct dní, kdy se je budete snažit dodržovat. Pokud se vám to po onu danou dobu povede splnit, můžete být se sebou spokojeni, jelikož se vám z toho stala rutina. Už to budete dodržovat automaticky a co víc, sami po tom budete toužit.

Krok 3

Pokud se vám vaše předsevzetí nepodaří splnit hned poprvé, nevadí. Je třeba získat novou sílu a vůli, musíte to zkusit znovu. Nebo si můžete zvolit jiné, pro vás jednodušší pravidlo a pokusit se jej dodržovat. Hlavní, je neztrácet hlavu a nepadnout „unaven“ do postele.


Krok 4

Pokud na to sami nestačíte, řekněte někomu ve svém okolí. Ve dvou, ve třech nebo v šesti se to lépe táhne. Pozvěte své blízké, přátele a známé, ať jdou do toho s vámi. Můžete spolu zažít nezapomenutelné chvíle, které byste na gauči u televize nezískali. Nezapomínejte, že pokud se lenosti a únavy zbavíte, tak budete mnohem svěžejší a krásnější a hlavně pro vás život bude mnohem optimističtější.

7 rad jak na první pohled okouzlit muže snů


Ukažte mu, že jste inteligentní

Muži milují inteligentní ženy. Neznamená to, že byste ze sebe měla sypat fyzikální vzorečky, ale měla byste umět hovořit o různých tématech. Důležité je mít svůj vlastní názor a schopnost argumentovat. Inteligentní muži nechtějí jen usměvavé slepice.


Udělejte si ze sebe legraci

Není potřeba brát všechno tak vážně. I když nám rady z knih a časopisů říkají občas něco jiného. Určitě se není čeho bát. Může se sice stát, že se při schůzce s vaším vysněným mužem stane nějaký trapas, ale vždy tuto událost můžete otočit v kladné body pro vás. Stačí, když se tomu zasmějete, popřípadě hodíte sebeironický vtip. Rozboříte tak hranice mezi vámi a budete si ještě blíž.


Zvolte správný outfit

Všeho moc škodí, takže se vyhněte laciným výstřihům a krátkým minisukním. V oblečení je nejlepší zlatá střední cesta. Zvolte elegantní outfit, který zdůrazní vaše přednosti, ale neukáže toho víc, než je třeba. Barva vašich šatů by měla vášnivá červená, jelikož ta podprahově muži sděluje, co mu chcete naznačit.

Nedělejte Zagorku

Upejpavky většinou moc nezaujmou. Sedět v koutě a bát se cokoliv udělat, je tak trochu k ničemu. Tam asi na svého prince na bílém koni nenarazíte. Je třeba sebrat všechnu odvahu a ukázat, že je ve vás sexy žena.


Naslouchejte mu

Když se s vámi dá do řeči, je potřeba mu věnovat pozornost. Poslouchat ho, co říká a se zájmem odpovídat nebo se ho ptát. Když cítí váš zájem, bude se vám chtít zalíbit.

Pochvalte ho

Pokud se mu budete líbit, určitě od něj uslyšíte nespočet komplimentů. Zkuste mu to někdy oplatit taky, ale s mírou. Ať má trochu pocit, že vás nemá v kapse.

Buďte bezprostřední

Často se říká, že bychom měly být své. A jak už to tak bývá, tak na každém šprochu je pravdy trochu. Upřímnost a přirozenost zasáhne každého muže již na počátku. Získáte u něj větší pocit důvěry a už nikdy vás nespustí z dosahu.

Pomozte své suché pokožce nejen v zimních měsících


Mnohé z nás trápí popraskané rty, suché ruce a také pleť. V zimních měsících je ve vzduchu málo vlhkosti, jejíž nedostatek naši pokožku více vysušuje. Zima a sucho ovšem nejsou jedinými viníky popraskané a suché kůže. Často si to ani neuvědomujeme, ale za suchou pokožku si občas můžeme sami. Časté mytí nejen rukou, ale i celého těla je jednou z příčin suché pokožky. Pokud se pravidelně nakládáme do vany, náš povrch těla nám to vrátí v podobě popraskané a vysušené kůže.

Vyschlá kůže nám může signalizovat i další méně příjemné skutečnosti, na které bychom si měli dávat pozor. Suchá pokožka je jedním z příznaků několika nemocí. Nemusí se jednat pouze o viditelné vnější ekzémy, ale například i cukrovku.

S nepříjemnou suchou pokožkou se dá zatočit raz dva.

Jelikož je obzvlášť v zimních měsících pokožka velmi dehydratovaná, je třeba jí věnovat zvýšenou pozornost a neustále ji promazávat. Na suché a popraskané rty je dobré si pořídit kvalitnější pomádu nebo balzám, který bude o rty důsledně pečovat. V lékárnách často nabízejí hydratační nebo bylinné balzámy, které pomáhají předcházet například vzniku oparů a podobně. Potom už stačí několikrát za den rty přetřít a vaše zimní rty budou jako lusk, připraveny k romantickému polibku.

Pokud vás trápí popraskané a suché ruce, opět je promazávejte, co to půjde. Nesmíte také zapomínat na teplé rukavice, které venku ruce chrání před vnějším nepříznivým počasím. Pro suchou pleť existuje řada výrobků a krémů, které se tváří jako hydratační.

Vybírejte kvalitní krémy, které vám vyhovují, a dámy by též neměly zapomínat na pravidelné a pečlivé odlíčení. Pro suchou pleť ženy a dívky také mohou využít nabídku hydratačních bází pod make-up, případně přímo hydratačních make-upů. Nezapomínejte, že kůže chrání celé vaše tělo a vy byste jí to měli vrátit dostatečnou péčí a ochranou.

Irsko


V očích mnohých z nás je Irsko spíše zemědělskou zemí, kde se za každým kamenem schovává skřítek se svým hrncem plným zlaťáků. Stále zelený ostrov, kde se zastavil čas a klid na Vás dýchne na každém kroku. Lidé zde jsou mírní, upovídaní a rádi Vám vždy poradí. Večer si můžete zasednout do místní hospůdky ke sklence Guinnessu a poslechnout si neodolatelnou irskou hudbu. Ano, to vše je pravda. Na druhou stranu je Irsko poznamenané nepokoji, které v zemi v různých dobách vládly. V současnosti je to však dynamicky se rozvíjející země, keltský tygr, odkud už obyvatelé nemusejí emigrovat za prací. Je to hrdý, ale stále pohostinný národ.


Dublin

Hlavním městem Irska je Dublin. Centrum města je poměrně malé a lze ho pohodlně projít pěšky. Většina zajímavostí leží na jižním břehu řeky Liffey. Jedná se zejména o Trinity College – nejkrásnější soubor univerzitních budov v Irsku, kde studovali např. Oscar Wilde, první irská prezidentka Mary Robinson, vůdce povstalců Wolfe Tone nebo spisovatel Samuel Beckett. Je zde rovněž uložena kniha z Kellsu, která platí z nejkrásnější knihu světa (vytvořili ji kolem roku 800 mniši z kláštera v Kellsu).

Zeleným srdcem Dublinu je St.Stephen’s Green – devět hektarů zahrad v jižní
části města. Park je oblíbeným místem pro odpočinek a celé generace místních se sem chodí opalovat pod stromy, procházet a flirtovat.

Dublinský hrad je pro místní spíše symbolem anglické nadvlády. Byl postaven na počátku 13. stol. jako sídlo anglických panovníků. Tím přestal být až v roce 1922 vyhlášením Svobodného irského státu. Původní hrad byl vystavěn v georgiánském stylu, během staletí však byl několikrát přestavován. Nyní zde stojí za shlédnutí  Krypta a Státní sály.


Brú na Bóinne

Pokud Vás ale zajímá spíše předkřesťanská historie, vydejte se k řece Boyne, u které leží Brú na Bóinne (Palác na Boyne). Více než padesát starověkých monumentů tvoří místo  nejhustším výskytem památek tohoto druhu v Evropě. Zde nalezené záznamy jsou pro nás dosud nerozluštitelné, ale ohromí Vás síla těchto hrobů, pevností a stojících kamenů. Nejznámější chodbový hrob Newgrange (hroby tohoto typu se stavěly v období 4-3 tis. let př.n.l.) je mohylou postavenou z nejméně 182 000 tun kamení s vrstvou hlíny a lastur z Boyne. Vnější kruhovou stěnu hrobu zajišťuje 97 masivních kamenných bloků. Stavba tohoto hrobu musela dle odhadů trvat něco mezi 40 a 80 let.

Máte-li rádi trochu mystičtější zážitky, navštivte místo v době zimního slunovratu.Osvícení vnitřku pohřební mohyly během svítání za zimního slunovratu však chtějí vidět na vlastní oči desetitisíce lidí, do centrální komory se jich však vejde jen asi 20. A tak se o místa losuje!

Země samozřejmě nabízí i spoustu krásných míst, které stojí za to vidět. Tak neváhejte a navštivte tento úžasný ostrov!

Českosaské Švýcarsko – perla severozápadních Čech


Naše země nám nabízí mnoho přírodních krás. Stačí jen vyrazit za město a kochat se zdejší krajinou. Ta nejkrásnější místa byla prohlášena národními parky a jedním z nich je Národní park České Švýcarsko (Ústecký kraj), na který na hranici s Německem navazuje Národní park Saské Švýcarsko (Nationalpark Sächsische Schweiz). Park dále z velké části obepíná Chráněná krajinná oblast Labské pískovce. Z výčtu navazujících chráněných oblastí je hned patrné, že se jedná o oblast výjimečnou a jistě bude stát za to ji navštívit.

Hlavním důvodem zřízení národních parků jsou skalní města nacházející se v této oblasti. Na první pohled Vás uchvátí majestátní skalní hřbety, pískovcové věže, stolové hory a kaňony. Nejvyšší hora Národního parku je Růžový vrch (vrchol leží v nadmořské výšce 619 m.n.m.), proti tomu se v oblasti nachází také nejníže položené místo v ČR, tj. kaňon ve Hřensku (114 m.n.m.).

Hřensko je jedno z turisticky nejznámějších míst v oblasti. Ve městě je možné obdivovat místní lidovou architekturu, která je také předmětem ochrany – jedná se o roubené a hrázděné domy s podstávkou. Odtud se můžete vydat na romantickou procházku podél toku řeky Kamenice, odkud budete muset po pár stovkách metrů vystoupat po příkrých kamenných schodech a opustit kaňon nebo pokračovat na loďkách Edmundovou a Divokou soutěskou. Plavbu Vám zpříjemní převozník svým zábavným výkladem a pokochat se budete moct zajímavými skalními útvary, ke kterým se (jak jinak) váže spousta pověstí a historek. V oblasti se nachází také Dolský mlýn, který se stal kulisou pro filmové pohádky.

Ať už opustíte soutěsku jakkoli, vydejte se po značených cestách k Pravčické bráně. Tento nezapomenutelný skalní útvar nabízí také úchvatný výhled do okolní krajiny a právem se stal symbolem Českého Švýcarska. Impozantní útvar s rozpětím oblouku 26,5 m a výškou otvoru 16 m můžete obdivovat z okolních vyhlídek. Neodmyslitelnou součástí Pravčické brány je výletní zámeček Sokolí hnízdo.

Hadriánův val


V minulosti se různé kultury a národy snažili kvůli obraně před nepřáteli stavět barikády, které by znemožnily na dané území zaútočit. Největší a nejslavnější (také dodnes dochovanou) zdí je Velká čínská zeď, která po staletí chrání Čínu. (Původně byla postavená kvůli mongolským nájezdům.) Za obdobu této stavby můžeme jistě považovat i Berlínskou zeď postavenou po Druhé světové válce.

Na území Velké Británie najdeme dodnes pozůstatky Hadriánova valu. Ten nechal v 2. stol.n.l. postavit římský císař Hadrián jako obranu před Pikty (původními obyvateli Skotska – tehdejší Kaledonie). Julius Caesar již v roce 55 př.n.l. zavítal na Britské ostrovy, později se mu podařilo velkou část území dobýt. V roce 105 n.l. však Římané utrpěli drtivou porážku právě od Piktů a rozhodli se proto stáhnout na jižní část ostrovů. Až 6 metrů vysoká a 3 metry široká zeď měla o cca sto let později ochránit římské impérium od případných nájezdů severních sousedů.

Hadriánův val měřil úctyhodných 117 kilometrů a měl 80 bran, kterými bylo možné cestovat i přepravovat zboží (samozřejmě řádně proclené). Pohyb osob však byl přísně sledován. Kvůli tomu stála u každé brány malá pevnost, kde žili vojáci povětšinou i se svými rodinami, takže se z pevností staly často téměř hrady.

Antoninův val

O několik let později se Hadriánův nástupce císař Antoninus Pius pokusil dobýt další území, proto vznikl cca 160 km severně od Hadriánova valu Antoninův val. Římanům se ale nedařilo kontrolovat oblast mezi oběma valy a proto se stáhli zpět za Hadriánův val. Oblast byla tedy již za 20 let opuštěna.


Historická památka

Dnes je na místě Hadriánova valu jen ruina – z původní zdi se dochovaly základy. Římané oblast opustili v 5.stol.n.l. a zeď si rozebrali vesničané, kteří z kamenů postavili své farmy a další stavby. Základy valu a pozůstatky pevností však byly v roce 1987 zapsány na seznam kulturního dědictví UNESCO a dnes patří mezi oblíbené turistické destinace. Pokud byste chtěli památku vidět na vlastní oči, vydejte se kousek jižně od současné hranice mezi Anglií a Skotskem.

Vitariánství, aneb syrové je zdravé?


Tento druh moderního životního stylu je založený na přijímání rostlinných potravin výhradně tepelně neupravených. Jíst tedy můžete ovoce, zeleninu, ořechy, semena, klíčky, luštěniny a sušené plody. Mléko a mléčné výrobky, i když z kozího nebo ovčího mléka, se již k této stravě nepočítají. Jídelníček vitariánů totiž neobsahuje živočišné produkty.

Motto vitariánů: „Plnohodnotnou energii dodá pouze živá (nemrtvá) strava.“
Raw food = živé jídlo

Tito lidé jedí pouze jídlo, které neprošlo tepelnou úpravou nad 42°C. Stravu si tedy mohou pouze ohřát, nikoliv vařit. Vycházejí z myšlenky, že vyšší tepelná úprava stravu znehodnocuje tím, že ničí vitamíny, výživové hodnoty a všechny pro tělo potřebné látky. Navíc nejsou raw potraviny zatíženy chemickými přídavnými látkami, konzervanty, umělými sladidly, rafinovaným cukrem a éčky.

Pestrý vitariánský jídelníček
Vitariáni hlady rozhodně netrpí, i když se vyhýbají pečivu, masu a všemu smaženému, pečenému, vařenému i dušenému jídlu. Co tedy vitariáni jedí? Jejich jídelníček je mnohdy pestřejší, než bychom si dovedli představit.

Musí se ale nejprve naučit připravovat si jídlo sami, což je věc cviku. Stačí jen k přípravě obětovat potřebný čas, a pořídit si potřebné přístroje, které zajistí snadnou přípravu. Nejčastěji používají odšťavňovače k výrobě čerstvých zeleninových a ovocných šťáv, stolní mixéry, kuchyňské roboty, sušičky pro přípravu těsta, placek, krekrů a sušenek, a samozřejmě lednice a mrazák. Ovšem mikrovlnku, sporák a troubu byste u nich jen těžko hledali.

Pomůže nám tato změna jídelníčku?
Mnoho lidí, kteří se rozhodli pro syrovou stravu, měli původně velké zdravotní potíže. Nadváha, chronické nemoci střev a žaludku, bolesti, únava…. Zamysleli se nad tím, co jedí, a přišli tak na příčinu své nemoci. Díky vitariánství tyto civilizační choroby odstranili, protože jejich tělo přestalo bojovat s něčím cizorodým a začalo se regenerovat.

Pokud byste také chtěli vyzkoušet jejich jídelníček, pamatujte na to, že vitariánství není dieta, ale životní styl, který vyžaduje změnu nevyhovujících stravovacích návyků.