My lidé máme rádi, když se o nás někdo stará, a obzvláště ženy si to umí patřičně užít, okamžiky strávené u kadeřnice či kosmetičky jsou jedny z nejpříjemnějších. Ale nejen nám, lidem dělá dobře, když se o náš zevnějšek někdo stará. Podobně si péči o sebe užívají i naši čtyřnozí kamarádi, tedy pejskové. Mají svoje salóny, svoje kosmetické přípravky a svoje osobní kadeřnice.

Pes je přítel člověka a ten si ho dokáže hýčkat všemožnými způsoby. Obzvláště některé rasy jsou ideálním materiálem na různé úpravy srsti. A tak jako ve světě lidí, i zde panují módní trendy a zvláštní sestřihy. Psí kadeřnice jsou stejně tvůrčí a kreativní, jako ty, kterým sedí v křesle „obyčejní“ lidé.

V České republice se jedná o trend posledních pár let, ale v zahraničí není nic neobvyklého, narazit na salón pro psy. Stát se kadeřnicí či kadeřníkem, co upravuje srst majitelům chlupatých miláčků, může jen ta nebo ten, kteří chovají ke psům lásku. Protože nejen o šikovnosti s nůžkami a jiným náčiním to je, je třeba také hodně trpělivosti a vlídnosti, umění získat si během první návštěvy jak respekt, tak i zbavit zbytečného strachu z toho, co přijde.

Pokud jste vlastníkem dlouhosrstého plemena, víte, že péče o takový porost není nic jednoduché. Převážná část zůstává na vás, v salóně pak vytvoří daný střih, který se bude snadněji udržovat. Pejska si můžete předem doma vykoupat, ale pozor na to, aby cestou nenachladl nebo neměl srst na další úpravu příliš mokrou.

Nejčastějšími návštěvníky jsou pudlíci, maltéžští pinči, jorkšíři. Ale dokáží se postarat i o plemena větší a krátkosrstá. Ideální je zvykat pejska na návštěvu salónu již od štěněte.

Cena za střih se pohybuje od tři sta do jednoho tisíce korun, za vykoupání zaplatíte od dvěstě do šesti set korun.

Prostě naši chlupatí miláčci se mají skvěle a někdy jim člověk může opravdu závidět.

Malé příbytky pro ptáčky vyráběli již naši předkové. Bylo jim líto přilétajících drobečků, kteří nemohli pod sněhovou nadílkou nalézt nic k snědku. Dnes již víme, že taková ptačí budka není jen útočištěm v zimním období, ale i během léta před silnými slunečními paprsky. Hodně chyb ale děláme v tom, že jim dáváme takové pochutiny, které jim mohou ještě více ublížit, než jim pomoci. Zkrátka i přikrmování má svá pravidla, která by se neměla porušovat.

1.       Do krmítka patří pouze plody, semínka a jádra. Samozřejmě prioritu si obstojně získává slunečnice. Jinak chybu neuděláme s malými semínky, ale i malými plody ovoce nebo oříšky.
2.       Rozhodně by se nemělo dávat nic sladkého, soleného nebo praženého. Plody by měly být pouze v neupraveném stavu, v přírodním provedení. Zbytky jídla a v tomto případu i pečiva jim mohou způsobit vážné zdravotní problémy spojené se zažíváním a mnohdy to může skončit až tím nejhorším, což je úmrtím.

3.       Potraviny musí být nezkažené a kvalitní. Pokud budeme dávat čerstvé ovoce, je třeba ho zkontrolovat, zdali se nezačalo kazit. Chceme ptáčky krmit, ne je hubit. Suché plody můžeme ochránit před vlhkem samo násypnou nádobkou.
4.       Ptačí budka potřebuje také čas od času uklidit, případně vydesinfikovat.
5.       Při zavěšení domečku, bychom měli přemýšlet o tom, že by měl mít bezpečné místo a to samozřejmě před kočkou, ta by se ráda vyřádila. Pokud se nám povede ho dát dostatečně daleko od kmene, tak jsme nad ní vyzráli. Pokud by to nešlo, musíme popřemýšlet o jiném zabezpečení.

6.       Každá mrazivá noc znamená pro malé opeřence vydání mnoho energie. Když už začneme na podzim je krmit, budou jasně vědět, že zde tu energii získají zpět. Je důležité na ně nikdy nezapomenout.
7.       Pro zpestření jim můžeme zavěsit na strom lojovou kouli, kterou si můžeme vyrobit i sami, když ji promícháme se semínky a necháme ztuhnout třeba ve formičkách. Nejen že tím zaměstnáme děti, ale ještě do nich zasadíme zodpovědnost a pak následně můžeme pozorovat slétající ptactvo.

Černá kočka je pro mnohé z nás spojena s něčím zlým. S pověrou, že přináší smůlu, nějaké neštěstí. Proč vlastně, čím si to zasloužila? A co jiní „smolní“ živáčci?
 
Ďábelské kočky
Od pradávna byly kočky, obzvláště ty černé, považovány za čarodějnické pomocnice. Byly označovány za posluhovačky temné síly. Dokonce jako ďáblovo vtělení! Zajímavé je, že se zároveň říká, že pokud se objeví čičina na svatbě, přináší to štěstí. To je zajímavé. Prý mají devět životů. Na to existuje možné vysvětlení. V minulosti byly prostě koček plné vesnice. Nebyly tak hýčkány jako většina dnešních mazlíků. Lidé v tom tenkrát neměli takový přehled. Mohlo se tedy snadno stát, že čičinu, která se zatoulala a už se nevrátila, po nějaké době nahradila jiná, hodně podobná. A ta byla považována za ten „další život“ té původní. Další teorie, proč má devět životů, vychází z toho, že je to zvířátko mrštné a hodně odolné. Dokáže se „vylízat“ z mnoha ošklivých zranění a nemocí. Znovu se „narodit“.
 
Zlí i hodní ptáci
Pokud prý zaslechneme večer z lesů houkat sýčka, varuje nás před smrtí. Je fakt, že tyto zvuky jsou dost truchlivé. Oblíbenější je skřivan. Ten „musí na jaře vrznout, i kdyby měl zmrznout“. Když jich vidíme hejno, má to značit brzký příchod zimy. Naši předci vypozorovali skutečnost, že se tito ptáci začnou držet pohromadě, aby se lépe zahřáli. Asi všichni známe pověru o tom, že děti nosí čáp. Tedy jen kluky. Holčičky má na starosti vrána. Čápa měli v oblibě již Keltové. Říkali, že kdo uvidí první z jara čápa, bude celý rok šťastný, bude se mu vše dařit. Přílet těchto ptáků je zkrátka spojen s příchodem jara, slunce a tepla.
 
Malí „škodliváci“ i „štěstíci“
Veliká můra, lišaj smrtihlav, je spojen s umíráním. Má nosit na svých křídlech smrt. Má totiž na svém těle skvrnu, která vypadá opravdu jako lebka. Mloci byly považováni za ďáblovy posly, kteří ubližují dobytku. Způsobují, že krávy mají kyselé mléko. Mlok má do domu přinášet zlé sny. Možná to vzniklo tím, že lidé zjistili již dávno, že kůže těchto živočichů je jedovatá. A tak se naučili raději se jim vyhnout. Pavouci ale nosí do domu štěstí. To se chytá do jejich pavučinek. Při úklidu svého domu je nezabíjíme. Alespoň ty maličké!