Blog

Chobotnice se pohybují plaváním, ale i lezením.  Dokáže velice snadno a rychle změnit barvu i strukturu své kůže během okamžiku. Chobotnice jsou také známé tím, že dokáží vypouštět inkoust a tím zmate svého nepřítele.

Dokonce se dokáže podle svého pozadí zbarvit do vzoru šachovnice, nebo puntíků. Navíc dokáže napodobit i různá zvířata, jako například hada, platýse, a další, třeba i nebezpečné živočichy. Tyto mimikry chobotnice používá, aby mohla oblast přeplavat v bezpečí.

Nejznámější hlavonožec

Chobotnice patří mezi hlavonožce. Mezi chapadly má chobotnice tvrdý zobák.  Nemají však žádnou pevnou kostru a jejich tělo je velice rosolovité. Z toho důvodu jsou schopné se protáhnout velice malým otvorem, mnohonásobně menším, než je tělo chobotnice. To jí umožňuje unikat úzkými štěrbinami v útesech, když ji pronásledují murény nebo jiné dravé ryby. Chobotnice jsou také známé tím, že jsou vysoce inteligentní.

Jedovatý tvor

Chobotnice se vždy pohybuje pomocí svých osmi chapadel. Chobotnice jsou také jedovaté, ale mimo jeden druh nejsou pro člověka smrtelné. Jejich zobák, který je velice podobný tvaru zobáku papouška, je jediná část těla, kterou má chobotnice pevnou. Chobotnice se nedožívají dlouhého života. Některé se sice mohou za vhodných životních podmínek dožívat až pěti let, ale samice chobotnice umírají krátce po vylíhnutí nakladených vajec. Zapomínají jíst v období, kdy se starají o svá nevylíhnutá vajíčka.
Chobotnice mají tři srdce.

Zajímavostí je, že chobotnice má tři srdce. Dvě srdce pohánějí krev přes každé ze dvou lupenů na těle chobotnice, kdežto teprve až třetí srdce krev do celého těla chobotnice. Přestože je někteří lidé chovají jako domácí zvíře, jejich chov je velice náročný pro jejich vysokou inteligenci. Chobotnice v domácím chovu často uniká i z údajně bezpečných akvárií a nádob. 

Chobotnice se pohybují plaváním, ale i lezením.  Dokáže velice snadno a rychle změnit barvu i strukturu své kůže během okamžiku. Chobotnice jsou také známé tím, že dokáží vypouštět inkoust a tím zmate svého nepřítele.

Dokonce se dokáže podle svého pozadí zbarvit do vzoru šachovnice, nebo puntíků. Navíc dokáže napodobit i různá zvířata, jako například hada, platýse, a další, třeba i nebezpečné živočichy. Tyto mimikry chobotnice používá, aby mohla oblast přeplavat v bezpečí.

Nejznámější hlavonožec

Chobotnice patří mezi hlavonožce. Mezi chapadly má chobotnice tvrdý zobák.  Nemají však žádnou pevnou kostru a jejich tělo je velice rosolovité. Z toho důvodu jsou schopné se protáhnout velice malým otvorem, mnohonásobně menším, než je tělo chobotnice. To jí umožňuje unikat úzkými štěrbinami v útesech, když ji pronásledují murény nebo jiné dravé ryby. Chobotnice jsou také známé tím, že jsou vysoce inteligentní.

Jedovatý tvor

Chobotnice se vždy pohybuje pomocí svých osmi chapadel. Chobotnice jsou také jedovaté, ale mimo jeden druh nejsou pro člověka smrtelné. Jejich zobák, který je velice podobný tvaru zobáku papouška, je jediná část těla, kterou má chobotnice pevnou. Chobotnice se nedožívají dlouhého života. Některé se sice mohou za vhodných životních podmínek dožívat až pěti let, ale samice chobotnice umírají krátce po vylíhnutí nakladených vajec. Zapomínají jíst v období, kdy se starají o svá nevylíhnutá vajíčka.
Chobotnice mají tři srdce.

Zajímavostí je, že chobotnice má tři srdce. Dvě srdce pohánějí krev přes každé ze dvou lupenů na těle chobotnice, kdežto teprve až třetí srdce krev do celého těla chobotnice. Přestože je někteří lidé chovají jako domácí zvíře, jejich chov je velice náročný pro jejich vysokou inteligenci. Chobotnice v domácím chovu často uniká i z údajně bezpečných akvárií a nádob. 

Chobotnice se pohybují plaváním, ale i lezením.  Dokáže velice snadno a rychle změnit barvu i strukturu své kůže během okamžiku. Chobotnice jsou také známé tím, že dokáží vypouštět inkoust a tím zmate svého nepřítele.

Dokonce se dokáže podle svého pozadí zbarvit do vzoru šachovnice, nebo puntíků. Navíc dokáže napodobit i různá zvířata, jako například hada, platýse, a další, třeba i nebezpečné živočichy. Tyto mimikry chobotnice používá, aby mohla oblast přeplavat v bezpečí.

Nejznámější hlavonožec

Chobotnice patří mezi hlavonožce. Mezi chapadly má chobotnice tvrdý zobák.  Nemají však žádnou pevnou kostru a jejich tělo je velice rosolovité. Z toho důvodu jsou schopné se protáhnout velice malým otvorem, mnohonásobně menším, než je tělo chobotnice. To jí umožňuje unikat úzkými štěrbinami v útesech, když ji pronásledují murény nebo jiné dravé ryby. Chobotnice jsou také známé tím, že jsou vysoce inteligentní.

Jedovatý tvor

Chobotnice se vždy pohybuje pomocí svých osmi chapadel. Chobotnice jsou také jedovaté, ale mimo jeden druh nejsou pro člověka smrtelné. Jejich zobák, který je velice podobný tvaru zobáku papouška, je jediná část těla, kterou má chobotnice pevnou. Chobotnice se nedožívají dlouhého života. Některé se sice mohou za vhodných životních podmínek dožívat až pěti let, ale samice chobotnice umírají krátce po vylíhnutí nakladených vajec. Zapomínají jíst v období, kdy se starají o svá nevylíhnutá vajíčka.
Chobotnice mají tři srdce.

Zajímavostí je, že chobotnice má tři srdce. Dvě srdce pohánějí krev přes každé ze dvou lupenů na těle chobotnice, kdežto teprve až třetí srdce krev do celého těla chobotnice. Přestože je někteří lidé chovají jako domácí zvíře, jejich chov je velice náročný pro jejich vysokou inteligenci. Chobotnice v domácím chovu často uniká i z údajně bezpečných akvárií a nádob. 

Chobotnice se pohybují plaváním, ale i lezením.  Dokáže velice snadno a rychle změnit barvu i strukturu své kůže během okamžiku. Chobotnice jsou také známé tím, že dokáží vypouštět inkoust a tím zmate svého nepřítele.

Dokonce se dokáže podle svého pozadí zbarvit do vzoru šachovnice, nebo puntíků. Navíc dokáže napodobit i různá zvířata, jako například hada, platýse, a další, třeba i nebezpečné živočichy. Tyto mimikry chobotnice používá, aby mohla oblast přeplavat v bezpečí.

Nejznámější hlavonožec

Chobotnice patří mezi hlavonožce. Mezi chapadly má chobotnice tvrdý zobák.  Nemají však žádnou pevnou kostru a jejich tělo je velice rosolovité. Z toho důvodu jsou schopné se protáhnout velice malým otvorem, mnohonásobně menším, než je tělo chobotnice. To jí umožňuje unikat úzkými štěrbinami v útesech, když ji pronásledují murény nebo jiné dravé ryby. Chobotnice jsou také známé tím, že jsou vysoce inteligentní.

Jedovatý tvor

Chobotnice se vždy pohybuje pomocí svých osmi chapadel. Chobotnice jsou také jedovaté, ale mimo jeden druh nejsou pro člověka smrtelné. Jejich zobák, který je velice podobný tvaru zobáku papouška, je jediná část těla, kterou má chobotnice pevnou. Chobotnice se nedožívají dlouhého života. Některé se sice mohou za vhodných životních podmínek dožívat až pěti let, ale samice chobotnice umírají krátce po vylíhnutí nakladených vajec. Zapomínají jíst v období, kdy se starají o svá nevylíhnutá vajíčka.
Chobotnice mají tři srdce.

Zajímavostí je, že chobotnice má tři srdce. Dvě srdce pohánějí krev přes každé ze dvou lupenů na těle chobotnice, kdežto teprve až třetí srdce krev do celého těla chobotnice. Přestože je někteří lidé chovají jako domácí zvíře, jejich chov je velice náročný pro jejich vysokou inteligenci. Chobotnice v domácím chovu často uniká i z údajně bezpečných akvárií a nádob. 

Společně s ptáky se krokodýli řadí do jediné žijící skupiny ze skupiny archosauria, Do této skupiny patřili i dinosauři. Proto se jedná o nejbližší žijící příbuzné ptáků, se kterými společně tvoří klad Archosauři.
Největším druh krokodýla je krokodýl mořský. Jedinec, který dosáhl největší velikosti, měřil úctyhodných šest a půl metru délky. O něco menší je druh krokodýla africký krokodýl nilský. Nejmenší z druhu krokodýlů je potom krokodýl čelnatý.
 

Tělo krokodýla

Krokodýli jsou velicí a robustní plazi s dlouhým silným ocasem a mohutnou, ale částečně také dutou lebkou.  Tělo má krokodýl pokryto rohovitými štíty a šupinami, pod kterými leží kostěné desky. Kůži má krokodýl velice tvrdou, pevnou a zrohovatělou, jeho štíty mu na povrchu vytvářejí jakýsi pancíř. Nejvíce rohovitých štítů má krokodýl na zádech a na krku.

Krokodýli jsou velice dobrými plavci. Při plavání si napomáhají silným, ze stran zploštělým ocasem. Nohy pak má krokodýl při plavání přitisknuté k tělu. Nejvíce rozvinutých svalů má tento mohutný plaz v oblasti krku a na nohách. Končetiny jsou však dosti krátké. Na nohou má potom krokodýl pět prstů. Jejich čelist je velmi široká, stejně jako čelist aligátorů a kajmanů. Stisk čelistí je neuvěřitelně silný.

 Mají největší stisk čelistí ze všech žijících živočichů. Kupodivu svaly, díky kterým krokodýl otevírá čelisti jsou velmi slabé a zabránit otevření čelistí dokáže pouhou rukou i člověk.  Krokodýlí zuby se jim v průběhu života až padesátkrát nahrazují.

Krokodýl na souši

Na souši bývá krokodýl poměrně pomalý. Pod vodou potom vydrží krokodýl na jedno nadechnutí až patnáct minut.  Potrava krokodýlů se skládá z různých savců, ptáků, ryb, ale také se živí jinými plazi, které loví, anebo požírá jejich mršiny, které najde. Krokodýli polykají kořist vcelku, a pokud je potrava příliš veliká, trhají si od ní kusy masa pohybem hlavy ze strany na stranu.

Společně s ptáky se krokodýli řadí do jediné žijící skupiny ze skupiny archosauria, Do této skupiny patřili i dinosauři. Proto se jedná o nejbližší žijící příbuzné ptáků, se kterými společně tvoří klad Archosauři.
Největším druh krokodýla je krokodýl mořský. Jedinec, který dosáhl největší velikosti, měřil úctyhodných šest a půl metru délky. O něco menší je druh krokodýla africký krokodýl nilský. Nejmenší z druhu krokodýlů je potom krokodýl čelnatý.
 

Tělo krokodýla

Krokodýli jsou velicí a robustní plazi s dlouhým silným ocasem a mohutnou, ale částečně také dutou lebkou.  Tělo má krokodýl pokryto rohovitými štíty a šupinami, pod kterými leží kostěné desky. Kůži má krokodýl velice tvrdou, pevnou a zrohovatělou, jeho štíty mu na povrchu vytvářejí jakýsi pancíř. Nejvíce rohovitých štítů má krokodýl na zádech a na krku.

Krokodýli jsou velice dobrými plavci. Při plavání si napomáhají silným, ze stran zploštělým ocasem. Nohy pak má krokodýl při plavání přitisknuté k tělu. Nejvíce rozvinutých svalů má tento mohutný plaz v oblasti krku a na nohách. Končetiny jsou však dosti krátké. Na nohou má potom krokodýl pět prstů. Jejich čelist je velmi široká, stejně jako čelist aligátorů a kajmanů. Stisk čelistí je neuvěřitelně silný.

 Mají největší stisk čelistí ze všech žijících živočichů. Kupodivu svaly, díky kterým krokodýl otevírá čelisti jsou velmi slabé a zabránit otevření čelistí dokáže pouhou rukou i člověk.  Krokodýlí zuby se jim v průběhu života až padesátkrát nahrazují.

Krokodýl na souši

Na souši bývá krokodýl poměrně pomalý. Pod vodou potom vydrží krokodýl na jedno nadechnutí až patnáct minut.  Potrava krokodýlů se skládá z různých savců, ptáků, ryb, ale také se živí jinými plazi, které loví, anebo požírá jejich mršiny, které najde. Krokodýli polykají kořist vcelku, a pokud je potrava příliš veliká, trhají si od ní kusy masa pohybem hlavy ze strany na stranu.

Společně s ptáky se krokodýli řadí do jediné žijící skupiny ze skupiny archosauria, Do této skupiny patřili i dinosauři. Proto se jedná o nejbližší žijící příbuzné ptáků, se kterými společně tvoří klad Archosauři.
Největším druh krokodýla je krokodýl mořský. Jedinec, který dosáhl největší velikosti, měřil úctyhodných šest a půl metru délky. O něco menší je druh krokodýla africký krokodýl nilský. Nejmenší z druhu krokodýlů je potom krokodýl čelnatý.
 

Tělo krokodýla

Krokodýli jsou velicí a robustní plazi s dlouhým silným ocasem a mohutnou, ale částečně také dutou lebkou.  Tělo má krokodýl pokryto rohovitými štíty a šupinami, pod kterými leží kostěné desky. Kůži má krokodýl velice tvrdou, pevnou a zrohovatělou, jeho štíty mu na povrchu vytvářejí jakýsi pancíř. Nejvíce rohovitých štítů má krokodýl na zádech a na krku.

Krokodýli jsou velice dobrými plavci. Při plavání si napomáhají silným, ze stran zploštělým ocasem. Nohy pak má krokodýl při plavání přitisknuté k tělu. Nejvíce rozvinutých svalů má tento mohutný plaz v oblasti krku a na nohách. Končetiny jsou však dosti krátké. Na nohou má potom krokodýl pět prstů. Jejich čelist je velmi široká, stejně jako čelist aligátorů a kajmanů. Stisk čelistí je neuvěřitelně silný.

 Mají největší stisk čelistí ze všech žijících živočichů. Kupodivu svaly, díky kterým krokodýl otevírá čelisti jsou velmi slabé a zabránit otevření čelistí dokáže pouhou rukou i člověk.  Krokodýlí zuby se jim v průběhu života až padesátkrát nahrazují.

Krokodýl na souši

Na souši bývá krokodýl poměrně pomalý. Pod vodou potom vydrží krokodýl na jedno nadechnutí až patnáct minut.  Potrava krokodýlů se skládá z různých savců, ptáků, ryb, ale také se živí jinými plazi, které loví, anebo požírá jejich mršiny, které najde. Krokodýli polykají kořist vcelku, a pokud je potrava příliš veliká, trhají si od ní kusy masa pohybem hlavy ze strany na stranu.

Společně s ptáky se krokodýli řadí do jediné žijící skupiny ze skupiny archosauria, Do této skupiny patřili i dinosauři. Proto se jedná o nejbližší žijící příbuzné ptáků, se kterými společně tvoří klad Archosauři.
Největším druh krokodýla je krokodýl mořský. Jedinec, který dosáhl největší velikosti, měřil úctyhodných šest a půl metru délky. O něco menší je druh krokodýla africký krokodýl nilský. Nejmenší z druhu krokodýlů je potom krokodýl čelnatý.
 

Tělo krokodýla

Krokodýli jsou velicí a robustní plazi s dlouhým silným ocasem a mohutnou, ale částečně také dutou lebkou.  Tělo má krokodýl pokryto rohovitými štíty a šupinami, pod kterými leží kostěné desky. Kůži má krokodýl velice tvrdou, pevnou a zrohovatělou, jeho štíty mu na povrchu vytvářejí jakýsi pancíř. Nejvíce rohovitých štítů má krokodýl na zádech a na krku.

Krokodýli jsou velice dobrými plavci. Při plavání si napomáhají silným, ze stran zploštělým ocasem. Nohy pak má krokodýl při plavání přitisknuté k tělu. Nejvíce rozvinutých svalů má tento mohutný plaz v oblasti krku a na nohách. Končetiny jsou však dosti krátké. Na nohou má potom krokodýl pět prstů. Jejich čelist je velmi široká, stejně jako čelist aligátorů a kajmanů. Stisk čelistí je neuvěřitelně silný.

 Mají největší stisk čelistí ze všech žijících živočichů. Kupodivu svaly, díky kterým krokodýl otevírá čelisti jsou velmi slabé a zabránit otevření čelistí dokáže pouhou rukou i člověk.  Krokodýlí zuby se jim v průběhu života až padesátkrát nahrazují.

Krokodýl na souši

Na souši bývá krokodýl poměrně pomalý. Pod vodou potom vydrží krokodýl na jedno nadechnutí až patnáct minut.  Potrava krokodýlů se skládá z různých savců, ptáků, ryb, ale také se živí jinými plazi, které loví, anebo požírá jejich mršiny, které najde. Krokodýli polykají kořist vcelku, a pokud je potrava příliš veliká, trhají si od ní kusy masa pohybem hlavy ze strany na stranu.

Toxiny je skupina jedů produkovaných nějakou biologickou funkcí v přírodě. Jsou to toxiny, které hmyz, nebo hadi vstřikují žihadlem, jedovými zuby a podobně do živého organismu jiného tvora. Druhou skupinu tvoří ostatní jedy. Bývají to ostatní látky, které se do těla živočicha dostávají přes kůži, nebo sliznici.

Z jedovatých živočichů jsou například odranec pravý, mnoho druhů štírů a žabek. Tyto žabky z čeledi kuněk, které žijí v Jižní Americe, mají tak prudký jed, že jej některé domorodé kmeny používají k lovu tím, že si do jedu žabky máčí hroty šípů.

Jak živočišné jedy dělíme

Jedy jsou děleny na skupiny podle svých účinků:
·         ovlivňují nervový systém a způsobují ochrnutí
·         postihují oběhový systém a srdce
·         postihují ledviny
·         poškozují vlastnosti krve
·         způsobují vážné poškození kůže

Jedovaté látky samotné se potom rozdělují na jedy:
·         mitotické jedy– jsou to jedy, které ovlivňují dělení buněk
·         krevní jedy- jsou to jedy, které mají vliv na krev
·         nervové jedy- jsou to jedy, které ovlivňují nervovou soustavu a její impulsy

Nervové jedy působí v těle rozličnými způsoby. Například
Zastavují činnost svalové hmoty a tím se otrávený živočich dusí, neboť mu nepracují dýchací svaly.

 Ovlivňují činnost srdečního svalu, jež vede k zástavě srdce.
 Jedy, které  působí na krev, způsobují nadměrnou srážlivost krve, nebo naopak zabraňují srážlivosti krve

Mezi jedovaté živočichy se například řadí:

Jedovatí hadi
Vstřikují jed do těla svými prodlouženými zuby.  Mezi nejznámější hady počítáme
·         Zmiji obecnou
·         Taipana
·         Kobru indickou
·         Mambu černou
·         Bojgu hnědou
·         Mořské hady

Jedovatí ještěři
Na člověka nezaútočí, nejsou-li vyprovokováni. Nejznámější jedovatí ještěři jsou:
·         Varan komodský
·         Korovec jedovatý
·         Korovec mexický

Jedovatí pavouci
Vstřikují jed do oběti svými kusadly. Počítá se mezi ně:
·         Zápřednice jedovatá
·         Vodouch stříbřitý
·         Sklípkan Atrax robustus
·         Tarantule černá vdova

Mezi jedovaté živočichy počítáme také: vosy, štíry, jedovaté ryby, jedovaté medúzy nebo některé mořské ježky.

Toxiny je skupina jedů produkovaných nějakou biologickou funkcí v přírodě. Jsou to toxiny, které hmyz, nebo hadi vstřikují žihadlem, jedovými zuby a podobně do živého organismu jiného tvora. Druhou skupinu tvoří ostatní jedy. Bývají to ostatní látky, které se do těla živočicha dostávají přes kůži, nebo sliznici.

Z jedovatých živočichů jsou například odranec pravý, mnoho druhů štírů a žabek. Tyto žabky z čeledi kuněk, které žijí v Jižní Americe, mají tak prudký jed, že jej některé domorodé kmeny používají k lovu tím, že si do jedu žabky máčí hroty šípů.

Jak živočišné jedy dělíme

Jedy jsou děleny na skupiny podle svých účinků:
·         ovlivňují nervový systém a způsobují ochrnutí
·         postihují oběhový systém a srdce
·         postihují ledviny
·         poškozují vlastnosti krve
·         způsobují vážné poškození kůže

Jedovaté látky samotné se potom rozdělují na jedy:
·         mitotické jedy– jsou to jedy, které ovlivňují dělení buněk
·         krevní jedy- jsou to jedy, které mají vliv na krev
·         nervové jedy- jsou to jedy, které ovlivňují nervovou soustavu a její impulsy

Nervové jedy působí v těle rozličnými způsoby. Například
Zastavují činnost svalové hmoty a tím se otrávený živočich dusí, neboť mu nepracují dýchací svaly.

 Ovlivňují činnost srdečního svalu, jež vede k zástavě srdce.
 Jedy, které  působí na krev, způsobují nadměrnou srážlivost krve, nebo naopak zabraňují srážlivosti krve

Mezi jedovaté živočichy se například řadí:

Jedovatí hadi
Vstřikují jed do těla svými prodlouženými zuby.  Mezi nejznámější hady počítáme
·         Zmiji obecnou
·         Taipana
·         Kobru indickou
·         Mambu černou
·         Bojgu hnědou
·         Mořské hady

Jedovatí ještěři
Na člověka nezaútočí, nejsou-li vyprovokováni. Nejznámější jedovatí ještěři jsou:
·         Varan komodský
·         Korovec jedovatý
·         Korovec mexický

Jedovatí pavouci
Vstřikují jed do oběti svými kusadly. Počítá se mezi ně:
·         Zápřednice jedovatá
·         Vodouch stříbřitý
·         Sklípkan Atrax robustus
·         Tarantule černá vdova

Mezi jedovaté živočichy počítáme také: vosy, štíry, jedovaté ryby, jedovaté medúzy nebo některé mořské ježky.